na Blog.cz

(Merlin and Arthur: zdroj: deviantart.com)

Jak je vidno, v administraci blogu se dějí věci! Nechci působit staromódně a nadutě, jako většina dnešních pánů a paní v penzi, nechci ze sebe dělat nafrněnou a "důležitou" krabici od bot, která cestovala se svým obsahem až do Ameriky... každopádně bych chtěla jen mírně naznačit, že mi všechny ty novinky (obrazně řečeno) dráždí tračník:D S politováním se mi chce říci, že blog už není to, co kdysi býval, a proto "ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým"...

Proč jsem použila název povídky z knížky Směšné lásky od Kundery? Tak zaprvé je to jediná kniha, kterou momentálně čtu, ale to není podstatné=) Lehce to souvisí s nadpisem tohoto článku: Žít, blogovat, nebo nežít. Máme 3 jednoduché možnosti. Stačí si jen vybrat...

,,To je zase den!" vzdychám nad svou vlastní nečinností a roluju hlavní facebookovou stránku. Letmo sleduju příspěvky od svých "rádoby" přátel- nepříliš vtipné komixy kreslených šklebů, polonahé fotky (doplněny vskutku moudrým slovenským citátem o jejich nedokonalosti) a shrnutou denní životosprávu. Napadlo mě, že bych už mohla začít něco pořádného dělat, například biflovat literaturu, opisovat si sešity, pracovat na oborové grafice a nebo psát referát do dějin... v poslední řadě bych se taky mohla mrknout na blog...

,,Ne! Pro Krista, jen to ne!" zarazím náhle svůj prst, sahající na klávesu B.

Již nějaký ten rok sleduju Merlina-seriál od BBC a posledního půl roku jsem strávila kousáním se do rtu a zuřivým čekáním na čtvrtou (a to poslední) řadu. Konečně jsem se dočkala!

Každá série má 13 dílů, ale čtvrtá jich má bohužel jen 10. Před týdnem jsem začala stahovat (to mě trefilo ACTA šílenství a stahovala jsem všechno, na co jsem si vzpomněla) a dnes jsem zhlédla 3. díl. Opravdu geniálně natočené! "Slzy kanou na polštář, křivák se otvírá v kapse, srdce se svírá a rozum křičí, že je to jen film s daným scénářem"

Já ty chlapce prostě miluju! :D Arthee & Merlin, nerozlučitelná dvojka! Oba opět srší vtipem, nikdy neumírající ironií a nadpřirozenou "inteligencí" hlupáků. Nebudu vám prozrazovat, co všechno se stalo během pouhých tří dílů, ale vážně jsem řvala jak želva:) Pár významných lidí, které jsem měla ráda, zemřelo a pravda se začíná pomalu a jistě odhalovat...

Mnozí z hrstky zbylých návštěvníků tohoto blogu si nejspíš kladou otázku, jestli se tu ještě někdy bude něco dít. Můžu vám říct, že tuto otázku si kladu též, a to nějakou tu dobu. Je zbytečné vypisovat, co jsem všechno dělala, dělám a musím dělat. Můj život se tak rychle změnil od úplných základů, že jsem se o něm nestihla ani slovem zmínit. Proč vlastně píšu? Chtěla jsem si udělat pauzu, zastavit a vrátit se tam, kde jsem zanechala kus svojí duše. Vzpomínám si na své nadšení, když jsem psala svůj první článek, svůj první komix, vyráběla svůj první "umělecký" obrázek, stříhala své první video, ale také na svou tehdejší návštěvnost, na lidi, které jsem poznala díky blogování. Ta malá nezkušená holka, která myslela, že sežrala půlku světa. Člověk se má vždycky co učit, sbírat zkušenosti a snažit se porozumět svému nitru. Být otevřen novým věcem, novým lidem, novým pocitům, zážitkům, zkušenostem, zvykům a hlavně novému myšlení. Dokázat se odprostit od své minulosti a neohlížet se na to, co bylo a co by mohlo být, kdyby...

Co tím chci říct, že do mého života vstoupila hora nových věcí, ať už se jednalo o nové přátelství, školu, lásku, zklamání, ztráty, zmatek, změny názorů... je toho tolik, co se objevilo najednou a ještě se objeví. Život mi stále dává a bere, a přesto se někdy cítím znuděná sama ze sebe. Začíná se mi trochu stýskat po minulosti. Po tom napětí, stresu, uzavírání se do svého světa. Ale tohle přece není ta správná cesta. Vím, že musím jít dál, odložit minulost své růžové budoucnosti a začít se soustředit na to, co chci teď, a ne na to, co jsem chtěla kdysi. Žila jsem ve strašných předsudcích! Myslela jsem, že se musím řídit podle nějaké tabule na nebi, že musím hledat svůj úkol a splnit to, co se očekává. Člověk nemůže vidět do budoucna, protože svou budoucnost měníme každičkou vteřinu. Můžeme ji ovlivnit jedinou myšlenkou.

Děkuju za to, že jsem mohla být s vámi. Počítač ještě opravený nemám, takže opravdu nevím, jestli někdy něco vykouzlím, odfotím nebo napíšu. Blíží se nám Vánoce, jistě se těšíte na tu krásnou atmosféru=) Škoda jen, že už to není jako dřív. Vánoční párty, sníh, koledy... a dárečky, které ještě nemám nakoupené=D

Mějte se krásně, užijte si časy vánoční a neztrácejte nikdy naději=)

Abych tak nějak slušně začala... dneska jsem využila svojí "nemocniční dovolené" k publikování pár řádek z mého aktuálního života. Asi je vám některým jasné, že se momentálně všechno točí kolem školy. Končíme 16:20, a když si připočítáte pár hodin na cestu zpátky, doma bývám většinou až v sedm večer, popřípadě v šest- když stihnu vlak 16:25 z Hradiště. To vlastně stíhám jen povečeřet, dodělat si potřebné věci do školy (nejčastěji je to grafika v ilustrátoru) a pak už jen koupelna a postel:P Na blog mi tedy zbývá patřičně málo času a víkendy mu obětovat rozhodně nehodlám- to jsou jediné dny, kdy můžu vyrazit ven a něco podniknout s lidma, na kterých mi záleží (když nepočítám moje úžasné spolužáky:)

Ráda bych vám předvedla pár prací, které děláme, ale mám je všechny uložené na "hromadě" ve škole. Malou ukázkou je ale tento odřez Brandna Frasera, který můžete vidět po své levici. Celý by se mi tam-chudáček-nevešel, a beztak byste se mi smáli, že tu vektorovou grafiku ještě moc neovládám:D

Včera jsme kreslili zátiší, jako snad každé čtvrteční tří až čtyřhodinové odpoledne. Teď si nejsem jistá, jak se píše slovo "džbán" :D Vyfotila jsem ho ještě před posledními úpravami, ale stejně zůstal křivý, tak se ho prosím nelekněte...

Hezké sobotní odpoledne=)

Podle mojí mizivé aktivity lze snadno uhodnout, že se doma moc nezdržuju... Jen co jsem se vrátila z Itálie, přišla máma s báječným nápadem, že si vyrazíme na pár dní do Chorvatska, abychom si zkrátili čekání na oficiální dovolenou - Ostravici, a tak jsem vyprala pár triček a hurá zpátky do ciziny.

Omrkla jsem nové "vychytávky" v administraci, které mě bohužel moc nepotěšily. Je sice fajn, že lze nahrát více než jeden obrázek, ale to vkládání je vážně na pendrek. Z nastavování designů jsem málem utrpěla smrtelný šok. Pozadí, vnější okraj...? OMG, co má tohle znamenat?! Člověk aby se učil pořád nové a nové věci! Ale ať si! Hlavně že se mi nerozjel vlastní kabátec:D

Jak už jsem se zmínila, čeká mě ještě jedna skvělá rodinná dovolená a pak už se doufám budu moct věnovat blogu. Pokud si ovšem se ségrou zase něco nevymyslíme. V hlavě se mi odehrává pár zajímavých nápadů...

Zítra ráno "odplouvám" na Ostravici. Dnes ještě přidám nějaké články a až se vrátím, zveřejním pár novinek v aktualitách. Chystám pro vás, vážení a milí, malé překvapení.

Prozatím se s vámi v tomto článku srdečně loučím... vaše Edianka♥

Hezké dopoledne, vážené dámy a pánové! Dnes, jak je již známo, jsme dostali vysvědčení, a pak zmizte zmizte a už se nám nikdy nevracejte! :D Ač to nebyla žádná sláva, docela jsem se svými třemi dvojkami spokojená. Dokonce jsem si i pogratulovala, protože být půl roku přijatá a vypotit nějakou tu snahu, to chce potlesk. V naší fofrácké škole mi bude chybět maximálně tak moje nejlepší kámoška, která ostatně chodila do Béčka, a taky moje úžasná třídní, což byla asi nejnormálnější učitelka. Jsem ráda, že jsme byli její poslední třída.

Je opravdu zvláštní jen tak sedět a uvědomovat si, že teď vlastně nikam nepatřím. Štve mě ale, že nemám ani ponětí, s kým budu příští školní rok ve třídě. Znáte-li někoho, kdo nastoupí na Umělecko-průmyslovou školu Uherské Hradiště, informujte mě prosím:) Když na těch jejich oficiálních stránkách není vůbec nic...

Co bych vám jinak měla říkat... včera mě osvítilo, ale nic si z toho nepamatuju:D Na "posledním zvonění" jsme se docela pobavili, horší pak bylo, že jsme brzy vyčerpali všechny děcka a začali mířit proti sobě. Trochu rychna, jako moje babička z tátovy strany, ale jinak docela v pohodě:D

Blíží se letní prázdniny, kam se kouknu, všude samé články o hubnutí a zpevňování postavičky do plavek. Deset kliků, dvacet dřepů, čtyřicet sedů-lehů, dvě minuty běhání na místě a do huby maximálně dvě rajčata, sušenky Bébé, jeden neslazený odtučněný jogurt, kilo jablek a to všechno zapít třemi litry vody. Čokoládě, pizze, smaženým řízečkům nebo slaďoučkým dortíčkům odzvonilo, dámy! Hups na bike, obkružte dvakrát město a chraň vás pán, jestli se nevrátíte s jazykem po kolena a frňákem jak kuchyňský větrák! Na sezení u počítače můžete rovnou zapomenout! Špeky můžete vyvalovat až večer v posteli s notně staženým korzetem.

Ano, máme mobily, máme počítače, víme co je to GPSka. Naše moravsko-slovácká mluva není zas tolik odlišná, jako spisovná čeština nebo "pražáckej slang" a povinná školní docházka se vztahuje i na nás. Nežijeme ve skalách, nýbrž v rodiných domech s radiátory a teplou vodou. To, že občas hodíme žrádlo slepicím a prasátkům, to z nás ještě nedělá primáty, ani žádná jiná podobná zvířátka...