Innocence 15-díl: Odjíždím, brácho!

4. června 2011 v 18:16 | Edianka | Innocence

Ben Buttler ležel jako zabitý v jedné ze svých deseti ložnic. Připadal si, jako by ho někdo v noci zpráskal baseballovou pálkou, vyválel v prasečím chlívku a polil Tuzemákem, který ze srdce nenáviděl, ostatně jako všechen levný alkohol, v němž si libuje ta "venkovská bída" bez charakteru. Obzvlášť jeho žena, Scarlett, se řadila k těm největším odpůrcům života ve vyšší společenské vrstvě a odmítala všechny jeho návrhy, které by jí mohly pomoct na cestu k velikosti. Ah ano, Scarlet... kdyby nebyla tak tvrdohlavá, mohla by si žít i s Alien úplně jinak...

Ben se opřel o ruce a pokusil se vstát z postele. Jeho tělo však bylo natolik zesláblé, že se protestně zřítilo zpět na podušku a zůstalo bezvládně ležet. Dlouhodobé ponocování nad prací si konečně vybralo svou daň, a tak pan Buttler strávil ještě několik minut tupým zíráním do stropu, dokud nenačerpal alespoň třetinu potřebné síly k vykonání tohoto složitého úkolu.

,,Zvrácenej pes, kde jsem to včera sakra byl?!" zabručel Ben a nemotorně se hrabal z postele.

Sotva se postavil na nohy, ihned zamířil k baru s pitím. V ústech měl vyprahlo, ale stále ještě pociťoval na jazyku pachuť brandy. Docela ho udivilo, že dnes nespal ve své pracovně, což se v poslední době stávalo velmi často.

Přitiskl hrdlo lahve toho nejlepšího vína ke svým rtům a zhluboka se napil. Teprve teď začala proudit v jeho žilách ta správná krev, která pobízela všechny jeho nekalé myšlenky a povzbuzovala šedavou duši pokrytou těmi nejohavnějšími hříchy.

,,Madona! Ty mě vždycky dokážeš povzbudit, medový ráji!" rozplýval se Ben. ,,Mám-li podle Scarlett skončit ve chřtánu horoucích pekel, rád bych si to tady těch pár mizivých let užil."

Nalil si plnou sklenku a zbytek vína odložil zpět na poličku. Poté přistoupil k oknu a s pobaveným úsměvem sledoval rozlícenou kuchařku, která se hádala se zahradníkem bůh ví kvůli čemu, ale s největší pravděpodobností jí zase v kuchyni ubylo pár lahví rumu, protože ukazovala na jeho placatku schovanou v kapse.

,,Oh, promiň Bene, nechtěla jsem..." ozvalo se náhle ode dveří. Claudie odvrátila pohled.

V Benovi trhlo a on leknutím upustil sklenku na podlahu. Rychle na sebe navlékl kalhoty a přehodil přes sebe košili.

,,Promiň, měla jsem zaklepat..." omlouvala se služebná, která stále ještě zírala mírně za sebe.

,,V pořádku, jen pojď dál, Claudie," pobídl ji Ben a lehce kopl do roztříštěného skla. ,,Máš tady nějakou práci," dodal nabručeně.

,,Ty už zase piješ? Proč?" vzdychla Claudie, které nejspíš unikala podstata jeho pití.

,,To není tvoje věc. Co mi vůbec chceš takhle po ránu?" otázal se Ben svým flegmatickým tónem.

,,Nezdá se ti, že nějak často rozbíjíš sklenice?" pokračovala Claudie ve své písničce, aniž by odpověděla na Benovu otázku.

,,Nebuď drzá!" rozčílil se Ben. ,,A navíc... jen díky tomu bordelu tady můžeš makat. Tak začni něco dělat nebo poletíš, ani nemrkneš!"

,,Jak si přejete, pane Buttlere." sklopila hlavu Claudie a dala se do úklidu.

Ben se chvíli zamyšleně procházel po pokoji, pak se k ní prosebně sklonil a vzal ji za ruku.

,,Claudie? Něco jsi mi přece přišla říct, ne?" pousmál se, jako by snad litoval toho, jak se před chvílí zachoval.

,,Ano... poslal mě sem váš komorník, pane," rozzářila se Claudie, šťastná, že může konečně vyřídit to důležité poselství.

,,Ven s tím, za půl hodiny se mám setkat s Charliem, tak ať to netrvá věčnost," poznamenal Ben.

,,No... to je právě ono. Víte... Charlie tu byl," zadrhla se Claudie a úsměv jí náhle poklesl.

,,Charlie? Proč?! Řekl jsem mu přece jasně, že se dneska sejdem v sedm na našem obvyklém místě! Včera dostal zálohu, tak mi neříkej, že chce ten bastard víc!" hulákal Ben Buttler, jako by měl v případu jasno.

,,Naopak..." usmála se Claudie a zašeptala mu do ucha co nejsladčeji: ,,Nevyšlo ti to, Bene! Scarlett žije!"

,,Jakže?!" zbledl pan Buttler. ,,Co jsi to říkala?"

,,Tvůj nájemný vrah dneska ráno přinesl zálohu. Naštěstí je aspoň Charlie férový chlap..."

,,Takže Scarlett žije..." skočil jí do řeči Ben a rozběhl se ke dveřím.

Vyrazil z ložnice tak prudce, že málem srazil komorníka, mířícího k Jeho Veličenstvu.

,,Oh, Pane Buttlere, díky bohu, že..."

,,Máte pro mě nějaké zprávy?" vyhrkl podrážděně Ben, aniž by se zastavil.

,,Charlie- váš..."

,,Já vím, kdo je Charlie! Mluvte sakra!"

,,A-ano, jistě..." koktal nervózně komorník. ,,Chce s vámi nutně mluvit."

,,To já taky!" zvolal Ben, jako by ho to nepřekvapilo.

,,Bude vás prý čekat před starým hřbitovem" spěšně vydechoval komorník.

,,Časově se nezmínil? To je celý Charlie..." zvolnil tempo Ben a nasupěně zavrčel. ,,Člověk příjde dřív a čeká dobrých pár hodin, než se milostpán uráčí objevit a nebo jeho ctěnou přítomnost zcela prošvihne."

,,Řekl, že máte vyrazit co nejdříve," upřesnil komorník.

Ben si vybral jedno z nejrychlejších aut, které se vyhřívalo v jeho vysoce zabezpečené garáži a rozjel se ke starému hřbitovu za městem. Všechno se mu najednou rozpadalo pod rukama! Ale proč? Ještě do včerejšího odpoledne šlo všechno tak hladce a nebylo nic, co by mu pokazilo jeho plány. Co dělá špatně? Existuje snad nějaká tajemná síla, jež usiluje o jeho zkázu?

,,Abych si příště radši všechno zařídil sám!" nadával Ben a snažil se udržovat stálou rychlost.

Zaparkoval vůz několik set metrů od hřbitova, aby si nepoškrábal čerstvě vyleštěný lak. Navíc by se mohl každou chvíli zřítit nějaký ztrouchnivělý strom a udělat z jeho auta sendvič.

Hřbitov byl mdlý a zpustlý. Uprostřed se zelenalo zarostlé a špinavé jezírko, které poukazovalo na svou přítomnost pachem uhnívajících rostlin. Ben se procházel po kamenném schodišti a čekal. Uběhlo asi deset minut. Buď se Charlie ještě nedostavil nebo už ho nebavilo stát na jednom místě. Ben povzdechl a chtěl se obrátit k odchodu...

,,Zdravím," ozval se sametový hlas těsně za jeho zády.

,,Proboha Charlie, takhle mě děsit nemůžeš!" vykřikl Ben a jen stěží udržel rovnováhu.

,,Promiň, Bene, ale patří to k mé práci..." pousmál se Charlie.

,,A co ještě patří k tvé práci, to víš?" zeptal se Ben vyčítavě a zatvářil se nadmíru důležitě.

Charlie vzdychl a zakroutil hlavou.

,,Nešlo to jinak! Udělal jsem, co jsem mohl."

,,Udělal jsi, cos mohl? Chceš mi snad tvrdit, že nejsi schopný střelit jednu blbou ženskou? Co to s tebou je? Vždyť jsi býval dobrý!" křičel Ben.

,,Pořád jsem dobrý!" bránil se Charlie. ,,Nemohl jsem si ji ale vycucat z prstu!"

Ben Buttler se zarazil. Co tím myslí?

,,Měl jsem geniální plán!" pokračoval Charlie. ,,Vloupal jsem se dovnitř asi po desáté večer a chtěl ji překvapit. V posteli nebyla. V koupelně taky ne. Obrátil jsem celý dům vzhůru nohama a prohledal každý kout. Říkal jsem si, že se šla nejspíš projít, a tak jsem na ni počkal v kuchyni. Nalil jsem si sklenku a čekal, ale ona se pořád nevracela. Prohrabal jsem jí pár šuplíků a nemohl jsem si nevšimnout toho dopisu..."

,,Dopisu? Jakého dopisu?" nechápal Ben.

,,Shrneme si to, Bene," odbočil od témata Charlie a oprašoval si přitom kabát. ,,Co vlastně chceš? Prachy? Tu malou? Nebo snad všechno?"

,,Co je ti do toho?" rozkřikl se Ben Buttler. ,,Všichni máte nějak moc starostí s tím, co dělám! Proč si proboha nemůžete hledět vlastního života!"

,,Rád si hledím cizích životů... od toho mě přece lidi platí. Ale dost už o tom! Přišel jsem ti říct něco jiného... Odjíždím, brácho..."

_________________________________

Pokračování příště...

Z důvodů vyčerpání všech otázek pište vaše názory prosím i bez osnovy:)

(Doufám, že máte dostatek vlastních názorů pro komentář)