(Doporučuju si připomenout minulý díl: ZDE)
,,Potřebuje někdo svézt?" vykoukl z okénka Berny a zazubil se.
Scarlett se bez meškání otočila na podpatku a rozzuřeně dupala vpřed, aniž by si všimla, že se silnice mírně svažuje z kopce dolů.
,,Au! Zatracené boty! Měla jsem je tehdy nechat za plotem," zaskřípala zuby Scarlett, když se sbírala ze země a oklepávala ze svých šatů i dlaní štěrk. ,,Zvrácenej Ben, jeho smradlavej dům i s tím prokletým plotem!"
Berny hbitě vyskočil z vozu, ale Scarlett už dávno stála na nohou a hrdě pokračovala ve své cestě do neznáma. Neušla ani pár metrů, když ji červené auto předjelo. Zrychlila svůj rázný krok, ale Berny se držel jejího směšného tempa a snažil se ji přesvědčit, aby si nastoupila.
,,Scarlett, nebuď tak tvrdohlavá. Prosím, nastup,"
,,S cizími lidmi se nebavím, pane Cornlaine," odbyla ho Scarlett.
,,Tohle nebere konce! Tak už pojď, nemůžeš se takhle trápit. Musíš si odpočinout," naléhal Berny.
,,Co musím, je moje věc! Nikdo mi nebude kázat, co mám a co nemám dělat!" stála si pevně za svým a přidala do kroku, jako by ji snad auto nemohlo dohonit.
,,Stejně se jednou zastavíš," zamumlal si Berny sám pro sebe.
,,Jak si můžete být tak jistý?" oponovala Scarlett, i když věděla, že má její společník přece jen pravdu. Právě proto však za žádnou cenu nemohla ustoupit.
,,Můžu si jít, jít a jít... třeba až na kraj světa a vy mi v tom nezabráníte!" zvolala vítězoslavně.
Berny náhle prudce zabrzdil. Scarlett se lekla a uskočila k příkopu.
,,Tak se podívej, milá dámo... já se tady snažím jak pitomec, kryju ti záda, dokonce jsem pro tebe obětoval všechen svůj čas..."
,,Já se ti o něj neprosila!" skočila mu do řeči rozlícená Scarlett.
,,Ale o to tady nejde!" praštil do volantu a z hluboka se nadechl, snad proto aby se uklidnil. ,,Měla bys konečně pochopit jednu věc," pokračoval Berny, teď už trochu mírněji. ,,Snažíš se být za každou cenu dokonalá matka a dokázat všem, převážně Benovi, že na všechno stačíš sama..."
Scarlett sklopila hlavu.
,,Ale to přece nemusíš," pousmál se. ,,Vím, jak je těžké se postarat o dítě a o domácnost, bez zaměstnání, žít jen z přídavků..."
,,Práci náhodou mám! Sice na volné noze, ale..." zastavila se. ,,Já vím, je to bída... ale vystačíme si! Tedy vystačily jsme..." hlesla.
,,Přestaň se ze všeho pořád obviňovat, Scarrlet. Co se stalo, stalo se. Alien bude vpořádku, věř mi."
,,Když ona je tak malá a svět tak velký... bojím se o ni," zasténala zoufalá matka a z očí se jí vyhrnuly slzy.
Berny vystoupil z vozu a objal ji svými silnými pažemi.
,,Chtěla jsem jen..." špitla. ,,...chci, aby tu byla semnou, Berny."
,,To já přece taky. Ale nemá cenu se kvůli tomu takhle ničit. Pojď, odvezu tě domů."
Scarlett vzdychla a následovala Bernyho. Musí... teď už se opravdu musí vrátit. Ráno bývá moudřejší večera, i když ten "nynější večer" zcela prošvihla. Až se trochu prospí, tajná mise -tedy hledání ztracené dcerky- bude pokračovat. Jen na okamžik zavřela oči, aby dopřála svým unaveným víčkám pár minut odpočinku.
,,Vstávat, princezno..." probudil ji příjemný hlas, který patřil Bernymu.
,,To už jsme na místě?" zívla Scarlett a celá rozlámaná se rozhlédla kolem sebe.
,,Podle mého názoru... ano," pousmál se Berny a se zájmem pozoroval, jak se jeho společnice vrtí na sedadle a pokouší se marně otevřít dveře auta.
,,Vpravo, tadyhle...," ukázal na páčku, kterou Scarlett pravděpodobně přehlédla.
,,Takže... se měj," prohodila, když se konečně dostala ven.
Berny pokýval svou rozcuchanou hlavou a zahleděl se na své ruce svírající volant.
,,A taky..." zastavila se. Děkuju. Opravdu jsi mi moc pomohl. Mám tě ráda," věnovala mu ten nejkrásnější úsměv, jaký dokázala vykouzlit a lehce zabouchla dveře.
,,Scarlett, počkej..." křikl Berny a rychle se vysoukal z vozu. ,,Taky tě mám rád a věř, že kdyby se ti cokoli stalo, nikdy bych si to neodpustil. Dej na sebe pozor."
,,Neboj se, nic se mi nestane," upokojila ho Scarlett. ,,Ben se teď nejspíš nějakou dobu neukáže, takže se není čeho obávat. A i kdyby začal čmuchat kolem, já si ho srovnám, parchanta!"
,,To chápu..." přitakal Berny a přiblížil se k ní. ,,Scarlett, ty jsi tak... statečná."
Vůně pánského parfému paní Buttlerové zamotala hlavu. Ani nevěděla jak, ale znenadání si k sobě pana Cornlaina přitáhla a vášnivě jej políbila. Uvědomila si, co udělala, ale Berny se poddal svým smyslům...
,,Ne! Neměla bych..." odvrátila hlavu. ,,Jsem teprve rozvedená a ty... máš přece přítelkyni."
,,Přestaň s tím už!" vykřikl rozčilením Berny. ,,Pořád slyším jen: jsem vdaná žena, máš přítelkyni... Ať jdou oba k čertu!"
,,Scarlett, já tě miluju, pochop to už konečně!" vzdychl Berny a začal nervózně pochodovat z místa na místo.
,,Já... nevím co na to..."
,,Jistě! Já si tu otevírám srdce a paní Buttlerová -neví co na to-" mumlal Berny a nepřestával pochodovat.
,,A jak k tomu příde tvá přítelkyně?" zeptala se nejistě Scarlett.
,,Ta s tím nemá nic společného! Žádná totiž neexistuje!" odsekl Berny.
,,Neexistuje? Ale vždyť... tehdy ta dívka..."
,,Není moje přítelkyně! A abych řekl pravdu, téměř ji neznám. Ale tady nejde o ni, tady jde o tebe! To ty nechceš! Odvracíš se odemne, ubližuješ mi. Ale proč? Proč?" podlomil se mu hlas a sklopil hlavu.
,,Už musím jít," odstoupila Scarlett a sáhla do kapsy pro klíč. ,,Dobrou noc, uvidíme se... snad někdy příště."
Pan Cornlain pokýval hlavou a odešel ke svému autu. Scarlett chvíli sledovala, jak se světla vozidla vzdalují a pak se s povzdechem obrátila ke dveřím. Cítila se zmateně. Nedokázala číst ve svém srdci a nevyznala se ve svých pocitech. Potřebovala čas, aby si vše urovnala v hlavě. Otočila klíčem v zámku, ale namísto cvaknutí se dveře samy otevřely. Zapomněla snad zamknout dům? Zaváhala, ale pak se odvážila jedním okem nahlédnout.
To co spatřila, jí vzalo dech...
_________________________________
Pokračování příště...
- Co spatřila?
- Proč se Berny ke Scarlett pořád "tolik má" ?
- Má Berny přítelkyni nebo ne?
- Kam zmizela Alien?
Tenhle tvůj komix mám nejradši ze všech! Tenhle je povedený a už aby byl další. Je to docela napínavý!!
