Scarlett bylo celé to jeho podivné chování k zlosti. Čím víc jí Ben dával najevo svůj strach, tím víc byla vzteklejší. Nejen že unesl její dceru a chtěl ji využít do svých nečestných plánů, ale nechal ji utéct kdo ví kam! A teď se chová jako ten největší vůl...
,,Oh ty starý blázne! Mám odejít v pokoji? Připadám ti snad mrtvá?" rozkřikla se Scarlett.
,,A nejsi? Teda... já jen myslel, že..."
,,Co sis myslel? Nemáš mi co nabídnout, Bene Buttlere! Já odcházím," rozhořčeně křikla na překvapeného Bena, který situaci ještě stále nepobral. Hrdě prošla obývákem a brouzdala se v rozsypaných bankovkách, jako by si to užívala. ,,Tak adiéé..."
Mávla rukou před čelem, jako to vždycky dělává Ben a vydala se labyrintem místností ven z budovy. Sotva však sešla svému manželovi z očí, jejím společníkem se stal strach. Kam se poděla ta její bojová nálada? Kde je ta odvážná Scarlett, která před chvílí dostala na kolena jednoho z nejctižádostivějších a nejvíce pomstychtivějších týpků na světě? Pomalu si uvědomovala, že právě teď ji má pán Buttler v hrsti. Kdykoli může zmáčknout červené tlačítko a spustit alarm. Měla by co nejrychleji vypadnout, protože svého všehoschopného muže velmi dobře znala. I když tak úplně nechápala, co to do něj dnes v noci vjelo, uznala, že nejlepší bude, když se na jeho pozemcích nebude zbytečně dlouho zdržovat.
,,Tak! A jsem v pasti. Tohle ti teda neprojde, Bene! Přísahám, že tě zabiju!" nadávala a proklínalá Bena do sta hromů, ale ani to jí nepomohlo se rozvzpomenout, jestli přišla odsud nebo by se měla dát na opačnou stranu.
Cvíli jen tak stála a rozhodovala se, ale znenadání ji upoutala váza plná čerstvých růží. Snad aby šla tudy...
Cestou však začala pochybovat. Chodba voněla dámským parfémem a saponátem. Scarlett bloudila očima kolem dokola, kdyby si snad náhodou pamatovala nějaký předmět, kolem kterého tehdy prošla. Náhle zaslechla nějaké výkřiky.
,,Jémináčku! Snad tady Ben nevězní další děti?" pomyslela si a napnula uši. Zvuky přicházely z nedalekých dveří...
,,Alien!" vykřikla Scarlett a hrnula se k nim. Určitě ji schovává tady! Přece jen jí bylo Benovo chování podezřelé. Copak by ubohé dítě mohlo samo vyskočit z okna? Zvuky stále sílily.
,,Hned jsem u tebe, broučku!" šeptala si pro sebe, aby ji někdo neslyšel a její dceři třeba neublížil. Pokud se tak už nestalo. Ne, nemůže myslet na nejhorší. Natáhla ruku, že rychle popadne kliku, ale těsně před dveřmi zakopla a natáhla se na zem.
Celá udýchaná se vyškrábala nahoru a neslyšně otevřela. Najednou se všechno změnilo. Už neslyšela ten křik dítěte, na kterém jí tolik záleží. Ocitla se ve chvíli, kterou nepředpokládala...
,,Ah Ano! Ano! Charlie! Charlie!" sténání ženy doprovázelo pravidelné vrzání postele.
Všude leželo rozházené oblečení a ve vzduchu se nesl tentýž parfém, který Scarlett cítila na chodbě. Pro její štěstí nebylo skrz skříň, postavenou mezi postelí a dveřma, vůbec nic vidět, takže jejich divadélko mohla bez pardónu opustit. Znechuceně zavřela dveře a vrátila se zpět na "rozcestí". Prošla kolem kytice, kterou předtím obdivovalaa zamířila na opačnou stranu.
.........
,,Kde jsi byla takovou dobu?" uvítal ji nevrlým tónem Berny, když nastoupila do auta.
,,Taky tě zdravím," sykla Scarlett. ,,A šlo to dobře, nemusíš mít strach. Nikdo mě nechtěl zabít ani znásilnit, díky za optání," dodala a pohlédla na všechny ty odpadky v jeho autě.
,,Bože, to je bordel! Tohle všechno jsi sežral? Kdes to vzal?" podivila se a docela ji to naštvalo, protože měla sama velký hlad.
,,Tak promiň, Scarlett, ale jsou tři ráno a já nemám potřebu se mořit hladem, nedostatkem spánku a ke všemu se strachovat, jestli tě nechytnou a nezabijí," naježil se Berny.
Scarlett chtěla nejdříve vybuchnout, ale pak uznala, že má Berny pravdu. Vždyť tady sedí jen kvůli ní.
,,Tak se nezlob. Asi jsem jen unavená a zoufalá krkavčí matka, která zase selhala v marném hledání dcery. Jsem úplně nemožná. Kvůli mě tady teď trčíme... a je to všechno moje vina! Kdybych tě do toho nezatáhla, mohl bys teď sedět se svojí přítelkyní v teple u televize, cpát se křupkama a sledovat Zoufalé manželky... jako jsem já," vzdychla.
Berny se chápavě pousmál a ovinul jí ruku kolem ramen.
,,Ale Scarlett, tak to není. A přestaň se už konečně ze všeho obviňovat. Chtěl jsem jít, pamatuješ? Sám jsem se rozhodl," utřel jí slzičky, které se jí řinuly po tářích a dodal: ,,Alien jsi tedy nenašla?"
Scarlett zakroutila svěsenou hlavou.
,,Nebuď smutná. Alien je chytrá a rozumná holka, ta se neztratí. Třeba teď právě leží doma v posteli a myslí na to, jak statečnou má maminku. Tak už nebreč," povzbuzoval ji, ale ona jen vzdychla a znovu zavrtěla hlavou.
,,Ne, já ji musím jít hledat. Jeď domů, Berny. Zvládnu to," řekla smutně Scarlett a chtěla vystoupit z auta.
,,Blázníš?" vykřikl Berny a přibouchl dveře. ,,Teď ji nemůžeš hledat. A už vůbec ne sama!"
,,Chceš mi to snad zakázat?" rozesmála se zoufale Scarlett.
,,Stalo se! Nedovolím ti, abys teď v té tmě bloudila na pozemcích Bena Buttlera!" stál si Berny pevně za svým.
,,Tak nedovolíš..." užasla. ,,To je celý pan Cornlain. Pořád se musí stlát do cizích záležitostí!" rozhazovala rukama a snažila se co nejvíc ukázat, jak ji to jeho věčné zakazování štve.
,,I kdyby ses třeba rozkrájela! Nepustím tě nikam samotnou!" řekl a zamkl jediným tlačítkem celý vůz.
,,To-to... To je vzpoura! Únos! Já...já zavolám policii! Hned odemkni ty dveře a nech mě jít! Tohle jsou pozemky mého manžela! Řekl jsi, že mě odvezeš jedině domů. Jsem tady doma, jasný?" křičela, jako by ji na vidličky vzal a bušila do dveří.
Berny jen povzdychl a odemkl. Scarlett má přece jen pravdu. Tyto pozemky patří Benovi. Proč musí být za každou cenu tak tvrdohlavá?
Hrdě vystoupila a vítězoslavně zvolala: ,,Sbohem, příteli. Doufám, že už se více neuvidíme," zabouchla dveře a odkráčela co nejdál od jeho auta.
........
Scarlett bloudila už několik hodin, nemohla se dostat z lesa, do kterého se rozhodla jít hledat Alien a taky jí byla zima. Únavou se jí vše zkreslovalo a každým krokem se ozýval žaludek. Konečně se dostala ven. Stála na kraji silnice, kterou nepoznávala. Je snad nadobro ztracena?
Posadila se a doufala, že tudy nějaký blázen pojede a vezme ji domů. Proč byla tak hloupá? Měla snad Bernyho poslechnout? To ne, Alien je mnohem důležitější! A přece ji nenašla. Neměla už ani sílu ji volat, tak tam jen mlčky seděla a pozorovala zářivý měsíc, který se pomalu ztrácel v šedivém mračnu. Její oči se pomalu zavíraly...
Trhla sebou. Něco ji z neznámého důvodu probudilo. Vzhlédla a spatřila v dáli světla auta. Jede k ní? Přibližuje se....
,,Héj! Haló! Tady jsem! Prosím, pomozte mi!" vběhla doprostřed silnice, mávala a křičela z plných plic.
Vůz se pomalu zastavoval. Scarlett se k němu nadšeně rozběhla. Najednou však zpomalila.
,,Ne, ne! To ne..." zasténala.
_________________________________
Pokračování příště...
- Co Scarlett uviděla?
- Dostane se bezpečně domů?
- Je Alien doma nebo je stále někde ztracená?
- Setká se ještě někdy Scarlett s Bernym?
- že by Bena v autě, které jelo po silnici?
- Domů se dostane určitě, ale co se stane mezi tím a jestli to bude bezpečné, tak to nevím
- řekla bych, že bude ztracená...
- Jasně, proč ne? Třeba ji i Alien nakonec zachrání =D =D