na Blog.cz

Jak jen začít? Existuje zásadní rozdíl mezi originalitou a originálními trendy. V dnešní době je slovo "originalita" cool, a tak se spousta mladých lidí snaží zapadnout do skupiny s názvem "my originální", ačkoliv zdaleka netuší, co to vlastně originalita skutečně je. Dneska se necení naše vlastní nápady, naše kreativita. Proč taky, když jsme líní vůbec přemýšlet sami za sebe a raději přijímáme názory ostatních? Někdy mě opravdu zaráží slogany nebo jen reklamní upoutávky na módní doplňky. "Buď originální a kup si náš trendy náramek!" Buď originální... to je docela úsměvné=) Už to, že si koupím věc, kterou si koupí padesát tisíc jiných lidí předemnou, mi zaručuje, že originální určitě nebudu. Pamatujete si ještě na barevné "pruhované" brýle? Možná někdy byly originální, ale to přestalo, když je začal nosit každý druhý člověk. Nejednou jsem četla o různých šátcích do vlasů, se kterými budeme všichni dozajista nejoriginálnější. Později chodilo s šátkem ve vlasech 70% obyvatelstva matičky Země, a tím pádem se zrodila nová móda- nikoli originalita. Ano, tyto pojmy si mnoho lidí plete, ačkoli nechápu proč. Lidé dobří, už od pradávna se říká "Originál je jen jeden"! A proto nelze považovat nejmodernější trendy za originální...

Hned po úspěšné instalaci jsem spustila hru a vytvořila simíka se psem. Upřímě... koho baví tvořit zvíře? Chápu, jistě to baví mnoho lidí, ale já svým způsobem neprahnu po zvířecí kráse. Jinak řečeno se mi zdají všichni psi stejní, všichni koníci i kočky...nicméně jsem se rozhodla stvořit svůj vlastní ideál pejska s páníčkem, kteří si budou blízce podobní. Po pár minutách jsem byla hotova. Z rozkošného stydlivého pejska vznikla příšerka jménem Kerberos a jeho potrhlý páníček Oskar (hodný, ale nešikovný) se stal neúspěšným novinářem, prahnoucím po lásce a koni s jedním rohem. Měla jsem skvěle našlápnutou domácnost, dokud hra znenadání nespadla...

(Merlin and Arthur: zdroj: deviantart.com)

Jak je vidno, v administraci blogu se dějí věci! Nechci působit staromódně a nadutě, jako většina dnešních pánů a paní v penzi, nechci ze sebe dělat nafrněnou a "důležitou" krabici od bot, která cestovala se svým obsahem až do Ameriky... každopádně bych chtěla jen mírně naznačit, že mi všechny ty novinky (obrazně řečeno) dráždí tračník:D S politováním se mi chce říci, že blog už není to, co kdysi býval, a proto "ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým"...

Proč jsem použila název povídky z knížky Směšné lásky od Kundery? Tak zaprvé je to jediná kniha, kterou momentálně čtu, ale to není podstatné=) Lehce to souvisí s nadpisem tohoto článku: Žít, blogovat, nebo nežít. Máme 3 jednoduché možnosti. Stačí si jen vybrat...

Hezký večer, vážení=) Jelikož mám "první článek" z krku, už mi nic nebrání, abych dále zveřejňovala... :D Dneska jsem si tak tvořila v bodyshopu a napadlo mě, že bych mohla nějakého simíka hodit ke stažení. Do focení jsem se trochu zažrala, a ztratila tak spoustu času, který bych mohla vložit třeba do facebooku:P :DD

Konec keců, chtěla jsem jen dodat, že první (úvodní) obrázek je vážně nepovedený, ale snad pochopíte, že jsem hezky dlouhou dobu nic nefotila. Inu snad se vám budou fotky líbit... za váš komentář budu ráda=)

,,To je zase den!" vzdychám nad svou vlastní nečinností a roluju hlavní facebookovou stránku. Letmo sleduju příspěvky od svých "rádoby" přátel- nepříliš vtipné komixy kreslených šklebů, polonahé fotky (doplněny vskutku moudrým slovenským citátem o jejich nedokonalosti) a shrnutou denní životosprávu. Napadlo mě, že bych už mohla začít něco pořádného dělat, například biflovat literaturu, opisovat si sešity, pracovat na oborové grafice a nebo psát referát do dějin... v poslední řadě bych se taky mohla mrknout na blog...

,,Ne! Pro Krista, jen to ne!" zarazím náhle svůj prst, sahající na klávesu B.